Náš život je plný různých událostí a o některý je opravdu dobrý se podělit s ostatníma. Ať už jsou to události příjemné nebo nepříjemné....no a já přesně jednu takovou událost mám. Zažil jsem ji asi tak před 10ti lety a minulý týden si ji oživil. Můj minipříběh vám tady odvyprávím - tak pak hlasujte, jestli líbí nebo nelíbí

...jedu si takhle ve svém korábu...80 - - - 100 - - - 120...silnice je rovná a provoz téměř nulový, jede se krásně. Ale všechno hezky popořádku...

Ikdyž jsem člověk spíš technicky založený, mám docela rád zvířata a všechno kolem nich. Vyrůstal jsem na vesnici a byl obklopen spoustou zvířat. Tu běžel po ulici zajíc, tu skočila srna do naší zahrady...prostě bylo u nás živo. Náhoda tomu chtěla a můj tatínek se pomalu ale jistě začal věnovat myslivosti. Začalo to tuším dvěma historickými brokovnicemi od pradědečka. Dodnes si pamatuji ty výlety na králíky, kde si tatínek cvičně zkoušel střílet.............ehm, no střílet možná tak v duchu, zkoušel si zatím jen mířit. Ale jak čas plynul, tatínek se stával zkušenějším a zkušenějším myslivcem, zbraní přibývalo a tak kromě plechové skříně zaplnily už i nevyužité duté místo pod mojí postelí. Ale pojďme k věci, proč vlastně toto všechno píšu. Byla zima....brrr....opravdu krutá zima a mě bylo nějakých 18 let. Čerstvý absolvent řidičského průkazu, hurááá. Vyrazil jsem s tátou do jeho nedaleké kanceláře...zařídit pár věcí a hlavně si zařídit

Miloval jsem každou chvilku, kdy jsem mohl řídit auto. Už byla tma (v zimě bývá přeci brzo!) a tak jsme se rozhodli s tatínkem vyrazit domů. Jenže to by nebyl můj tatínek, aby nevymyslel v rámci cesty nějakou tu zajížďku Aaaa...jestlipak víte, kampak jsme si zajeli? No jasně, na zajíce S Toyotou Rav4 jsme si mohli dovolit vyjet na v zimě neudržovanou silničku a tak jsme to taky udělali...já coby novopečený řidič jsem seděl hrdě a napnutě za volantem a měl jsem smrt v očích Možná si teď myslíte, že z toho řízení. Jasně, trochu se to nabízí, ale chyba lávky přátelé. Ještě jsem vám totiž nenapsal, kde byl můj drahý tatínek. Tatínek seděl na zadním sedadle a měl stažené okýnko a.......kochal se krajinou? No, kdyby bylo léto a zrovna jsme projížděli nějakou exotickou krajinou, potom možná...jenže ona byla noc v úplňku, venku asi tak -10°C a napadáno asi tak 15 cm nového sněhu. A tatínek na zadním sedadle u staženého okýnka, v rukou třímal svoji dvouhlavňovou kamarádku brokovnici a napjatě sledoval dění tam venku, zatímco jsme projížděli kolem pole asi tak 10ti km rychlostí....resp. pomalostí. No super, fakt dobrej zážitek - řídit auto s vědomím, že každou chvíli vám za hlavou zaduní brokovnice

Naštěstí nezaduněla, zajíci zřejmě zrovna měli párty někde na jiném poli, jak moc jsem jim byl za toto vděčný. A tak jsme zbalili vercajk, tatínek uklidil zbraně do kufru auta a jeli jsme domů. Tak takhle nějak se to událo, můj slavný lov na zajíce. Tak co na něj říkáte? Heh, možná něco jako "no tak jsi řídil auto, tvůj otec lovil a co má být??". Dobrá, pojďme se posunout v čase o několik málo let dál. Jsme v písmenkovém světě, posun v čase je tu na denním pořádku, tak pojďme na to!

...blížím se k odbočce, kde budu sjíždět na takovou menší silničku, takže musím zpomalit...120 - - - 100 - - - 80...40 a už mi bliká pravý blinkr...
Právě projíždím místem, kde jsem tenkrát s tátou lovil ty zajíce za jízdy, z auta... To byly ale časy, ještě dnes si na to pamatuju. Je strašně zvláštní, co všechno si vybavíme, když projíždíme místem, které je s danou akcí spojené. A tohle místo zůstane v mojí hlavě už navždy místem zaječím. No dobře, zaječí/nezaječí...silnička se trochu narovnala a já už bych rád dojel domů, je na čase zase trochu zrychlit. Sešlápnul jsem tedy plyn a nepatrně zrychlil - jel jsem něco kolem 70 km/h. A v tom.........................BUM!!! Do prdele, říkám si, do prdele proč zrovna já...

A takhle to dopadlo - foceno z kufru mého auta:

Sorry zajíci!